Podnětné učení, známé také jako operantní podmiňování, je proces, který hraje klíčovou roli v chování a učení zvířat i lidí. Tento typ učení byl poprvé vědecky popsán americkým psychologem B. F. Skinnerem v polovině 20. století. Podnětné učení zahrnuje změny v chování v reakci na důsledky tohoto chování; konkrétně se jedná o způsob, jakým odměny (pozitivní podněty) a tresty (negativní podněty) ovlivňují pravděpodobnost opakování určitého chování.
V podnětném učení hrají klíčovou roli prvky jako pozitivní a negativní posilování. Pozitivní posilování nastává, když je určité chování následováno příjemným podnětem, což zvyšuje pravděpodobnost, že dané chování bude v budoucnu zopakováno. Příkladem může být student, který dostane pochvalu za dobře napsanou esej, což ho motivuje k dalšímu úsilí. Negativní posilování nastává, když je určité chování následováno odstraněním nepříjemného podnětu, což rovněž zvyšuje pravděpodobnost opakování tohoto chování. Příkladem může být osoba, která vezme lék proti bolesti a jejíž bolest se sníží, což ji motivuje lék užívat i v budoucnu.
Na druhé straně existují i tresty, které snižují pravděpodobnost opakování nežádoucího chování. Pozitivní trestání znamená přidání nepříjemného podnětu po nežádoucím chování, zatímco negativní trestání představuje odebrání příjemného podnětu. Například, pokud dítě ruší ve třídě a učitel mu dá napomenutí (pozitivní trestání) nebo mu odebere možnost účastnit se přestávky (negativní trestání), bude méně pravděpodobné, že dítě v rušení bude pokračovat. Podnětné učení tak poskytuje širokou škálu nástrojů pro modifikaci chování a je základem mnoha tréninkových metod, terapeutických přístupů a vzdělávacích strategií.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)