Maturitní zkouška, často označovaná v českém vzdělávacím systému jako „maturita“, je klíčovou závěrečnou zkouškou, kterou musí úspěšně absolvovat studenti středních škol, aby získali oprávnění k dalšímu vzdělávání nebo vstupu na trh práce. Tato zkouška má dlouhou tradici a její kořeny sahají až do 19. století. Zatímco struktura a požadavky na maturitní zkoušku se v průběhu času měnily, její hlavní cíl zůstává stejný: ověřit, zda student dosáhl potřebné úrovně znalostí a dovedností, které jsou očekávány od absolventa střední školy.
Maturitní zkouška v České republice se skládá z povinné části a z části profilové. Povinnou část tvoří zkoušky z českého jazyka a literatury, cizího jazyka nebo matematiky. Tato povinná část je centralizovaná a její obsah a průběh jsou řízeny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Profilová část zkoušky je naopak určována jednotlivými školami a umožňuje studentům volit z předmětů, které odpovídají jejich studijnímu zaměření. Tím se zajišťuje, že maturitní zkouška je schopna reflektovat různé vzdělávací cesty a odbornosti studentů.
Úspěšné složení maturitní zkoušky poskytuje studentům tzv. maturitní vysvědčení, které je klíčovým dokumentem pro přijetí na vysoké školy a vyšší odborné školy. Kromě toho maturitní vysvědčení slouží jako potvrzení dosažené kvalifikace pro potenciální zaměstnavatele. Nedávné debaty o maturitní zkoušce nicméně ukazují, že její podoba a náročnost jsou předmětem diskusí odborníků, pedagogů i veřejnosti. Hlavními diskutovanými body jsou například otázky spravedlivosti, relevancí testovaných znalostí a dovedností a míra stresu, kterou tato zkouška na studenty klade. Navzdory těmto výzvám zůstává maturitní zkouška nepostradatelným nástrojem pro hodnocení a certifikaci vzdělávacích výsledků v českém školství.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)